Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyždímaná

23. 7. 2007
Cejtim se jak vyždímaná houba topící se
v samotě
totálně vycuclá a sama mezi spoustou lidí kolem
s nekonečnem pokusů s tim něco udělat,
zvrátit to a nebo aspoň využít
a něco z toho pocitu vytvořit...
chybí mi pramen,kterej by mě napojil,
chybí mi louže ve který bych se naplnila.
Po nekonečnejch pokusech něco napsat
je tu tahle sračka.
Neptej se mě komu sem ukradla inspiraci
tobě NE!
Ptej se když chceš..
možná ti odpovím a možná taky ne
možná si budeš jako já
muset počkat do příští středy,
nebo poznat příští tejden,nebo třeba za rok,
že barikáda
mezi náma tu fakt je.
Neupřímný úsměvy prodavačů odpustků..
duše řvoucí do tmy prchavou pravdu..
nádraží..přístav..konečná stanice..
..až se tě jednou zeptám kde je tady nádraží
pak určitě odjedu sama
do skutečný samoty naplněný citama a zážitkama,
který budou pramenem dalšího houby bytí...
..aspoň než jí zas někdo nebo něco vycucne...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

trochu té louže

(helaop, 23. 7. 2007 14:43)

Trochu napití z mé louže ta mohu nabídnout i nevyprávění o svých pocitech....vždycky se nakonec najde někdo, kdo ti dá ten impuls fungovat zas dalších 5 vteřin, minut a někdy i hodin nebo dnů.....neboj se, ale nerozdávej se. Jsou v životě chvíle, kdy je strašně nutné hlídat si "má dáti , dal" a je blbost, že to je sobecké. Nerbo to možná je sobecké, ale hloupé mi připadá umřít a vypařit se tiše s vlastní obětavou nesobeckostí.